motýli v čase

 Vteřiny zázraků mají křídla motýlí
 a pílí si jenom tak uletět do oblak;
chvilička tik tak je roztouženě  odečítá;
chtěla by je pochytat zpět.
Slyšíš -li také jejích  lákavý, podvečerní zpěv?
nezbývá než rozletět se za nimi.
 
Oheň v krbu praská, snad přicházíme do zimy
a oni to ví či neví?

co na tom záleží?

...

Nebe plné zlatých rybek

Nebe je koule mořského rybníka,
plavou v něm zlaté ryby;
měsíc má vousy zlatého vodníka
co  noci slíbí  jsou pouhé sny
-  a přeci se mi líbí...

vyrážíme do světa fantazie

Milý příteli; 

říká se, že jsou cesty, které nikam nevedou, obrůstají

lebedou a bodlákama, zasypané kamenama na něž sedá šedý prach,

jenže my to oba víme, všechny cesty vedou do nebe;
Ba ne, i ty jsou, Pane náš,
vedené přímo do nebeských bran  v ráj; 
tam  stále  hraje muzika našeho mládí; 
proto tam rádi bloudíme, kdykoliv nudí nás tenhleten svět...
Měj se, vandrovníku!