I řekl mi pán můj zvaný tělo leť
nohy mi svázal Fantazií co koule tíhla k zemi
myšlenky oděl křídly motýlů
balonek, vzpomínky na dětství, tak lehké bytí
- lehce praskne pod závanem skutečnosti -
a kotvu zvanou skutečnost mi nechal vlát po větru
Tak hledám v oblačných zrcadlech svůj dech
zatímco tělo si spokojeně tlí ve větvích vzpomínek až do zapomenutí
