podzim

Má paní, vesno spanilá, co všechno uděláš
aby ses líbila, větrům, jinochům rozpustilým
mlhám, babicím průhledným jako dým z komínů
co k nebi stoupá; vdávat se budeš za podzim
tak v hýření nejsi vůbec skoupá
listí oblékáš do krve,trávu jsi urousala
když stopou ledovou ses po ní hnala
podzimu do náruče. Poslední motýl uboze
křídly do větrů tluče chtějíc jim uletět, marná věc...

Má vesno, tak krásná a tak zlá svou krásou
poslední letní dny tě se pasou ve tvé náruči
než odletnou; než i tvá krása odfrčí do zimního zmaru
Rok namířil se k stáru