CHANSON ON THE STREET

Hej, vy páni kamarádi z jedné ulice
potkali se mimo jiné v naší putyce
kde zlato teče s bílou čepicí
svět tu nezná pranic hranic, jenom nebe zářící

Jak ti beránkové Boží se jim holka  nařasená
košulenkou  navrch zlatem podobá
- príma zboží, nálada je  u korbele přímo hodová
a ta moje harmonika slastí vzlyká

...že nic dělat nebudeme, že se nedělá
pátek svátek, od pondělka stále neděla

Hoj, vy páni, kamarádi v naší putyce
zadancujme rejdováka téhle ulice!

 

Milá dámo motýlová, schovala jste pohled svůj v babím oku,

ústa jablková lákají mně  jako červík k skoku 

klíč k poznání zavrtaný v hlavě vpletlé břečťanem

úlet sobě zvládnem v čase

...jarem přistanem...

DrawingsIII.

Óh, světe
- jsa dokořán otevřen tvým slovům
 svěrák mě svírá, mačká ze mne šťávu
 sladkou snad pro jeho výživu
 leč pro mne kyselou až k pláči
Ó, jé!
- ironie osudu, že svět se směje
                          zatímco mně za chvíli vyždímá
                          povinnost být bavič;
                          tak zpívám, jediné co ještě zbývá z radosti

Drawings II.

Padl mi motýl do oka
co dělat, kde modráskové mají slet
růže vonící -  mých rtů si chtějí snad přivonět
Jsem komplet oblohy, ví o tom tajemství
proto se slétají a sedají na mně

Proto mi slétl  jeden do oka
a nabídl křidélka co rámě
...Jen se proletět

Drawings

...aniž to tušil kreslíř mé budoucnosti
pochopil správně moje vědomosti
které vtékají mi rozumem od oka k ústům
a odtud vytékají naopak soustavou nervových vláken
I ušním lalůčkem se může setkat poslech s rozumem
-a nebo nerozumem; Co já vím
navlečené jako tretková náušnice popichuje vědomí
Leč nedbám
a mechanismy mé poháněcí soupravy produkují výplody fantazijní budoucnosti
stejné jako je pochopil kreslíř, který mě potkal ve svých představách

Fiddle II..

Potkala jsem andělíčka, prý byl u malíře
malovaly spolu housle;
byly oba tak obdivuhodně hodní, až přilákali z oblohy motýli
jejich modrá křidélka andělíčkovi připomenula,
že je čas se vrátit na  nebeskou báň
Aby houslím nebylo smutno, věnoval jim andělíček po křidélku
 a malíři prý za odměnu pošlou společně písničku; Až bude usínat
budou hrát andělském matiné

Tortured soul

ústa jsou dálnice

proudy a proudy slov se řítí v zběsilé jízdě dohonit myšlenky

....aniž by tušily, že je propadající se uchopí svěrák až bude vědomí kvílet:

....

Neujde oku jediná naděje, která se propadla

....

To za nimi letí přívaly slzí

Jak bych to jenom řekl: 

Jsem slavný pierot, mně netřeba slov:

Otevřte věty, doprovodím vás pohledem kamkoliv pustíte je na špacír:

Jsem  smích i pláč, i snění

   moje tvář něha -  v bolestném probuzení

Tak neváhejte, vstupte;

Nač ještě vymýšlíte výmluvy, že musíte mluvit...?

Kybernetické výpočty předurčily mé umělé početí

leč mi jim unikli kosmikou rychlostí, má lásko,ptačice slavičí

Neboj se osudu, ani o své potomstvo;

 Dokud budeme rodinou nemohou nás překonat ani lidé

Depka

...byla celá bílá, když mně objala, 

líbala mně nedočkavě, šeptala mi zcela žhavě:

"Ještě že jsem se já s tebou setkala: " Padlá milenka - Depka, 

sešívaná od bolestí, které jsem jí způsobil, když vyhodil jsem radost na její hlavu. Zatímco radost přežila a někde se toulá, rozmilá s jiným milým

já teď sám a sám ošetřuji padlou děvu, tak nevinně  vzhlížící, trpící

Má ústa chvějící  se vpíjí žal z jejích očí.Tak jsem  miloval, Radosti

až mi zbyla tahle jediná milenka dnešního večera

Klaun Industrál / IMAGE

Přátelé, hej! Jsem slavný klaun zvaný Industrál
můj knoflík, to je nos
a pusa šuplíkem je, kde přehrabuji občas myšlenky
z oka je střelnice kam míří vnější svět
zatímco druhé oko pouští do světa světlo mé duše
Na hlavu oblékl jsem půlku vlasů
a druhou půlku mi malíř dodá až mu zaplatíte
Přijďte včas, ať mně nerozpustí déšť!

Klaun IMAGE

Jsem Image, prosím, kdo mně neznáte
mám nos místo knoflíku
pusu místo šuplíku, kde občas rochním rozumy
jedno oko mám jako střelnici, kde strefují se prožitky
druhé je drobnohledem, kde strefuji se já pohledem na vás
Tak jsem se vohákl do vlasů, abych se vám dnes líbil
leč polovinu příčesu mi slíbil můj malíř dodat až na ní vyděláme
Tak prosím, plaťte včas a poctivě, ať dlouho nečekáme!

Missisippi blues band

Já , skvělý banjoman si na svém banju brnkám ostošest

dělám čest Missippy, správný odchovanec blues bandu

Oh, to je tanec! Show!

Mně blechy nekoušou , jen brnkačka má do tance sviští po strunách

Nemějte strach, nudit se nebudete

Jen přidejte se, zpívejte jak hraju vám

já, skvělý banjoman od Missisippy!

Hej, pane, kdože odkud jdete?
Hej, mladej, kdo vás maloval?
Jooo, já se jenom tak vydal světem, jsem od malíře industrál
Ten, když mně maloval, jooo, ten se smál!
I pivo jsme si k tomu dali, žertíky přitom nabírali

Teď tikám sem tam, tik mžik
A tachometr mojich úst mi řídí rychlost slovní zásoby
Jooo, pivní pohon, milej pane, toť obsah je mé nádoby
On, malířskej moc dobře věděl kam posadí mě do doby!

...Má hlava: toť stroj na polykání času
- pro okrasu mám porost bujných vlasů, nervových vláken
a škapulíř zvaný ústa;
jím vjíždějí po jazykové spirále zásoby potravinových doplňků k pohonu lidskému
 a vyjíždějí kamiony slov, myšlenek a jiných zplodin
-Netrhat, nervat!
Chráněno tělesnou konstitucí!

Nejeden balonek, nejen tři modré jak se v písničce zpívá,
červený, žlutý,zelený, i ten modrý
 vznesly se k nebesům, k beránkům božím utkaným z nebeské smetany
Ó, jak je mi blaze! Vzaly si s sebou světské starosti z mé hlavy
a rozpouštějí je do modrého moře; starosti tam praskají jako mýdlové bubliny
Brzy z nich asi zahlédnu duhový most a možná z něho sjede sluneční víla

Marně za nimi nasupeně vzlétlo těžké závaží; Však se také okamžitě zhlédlo v zemské beztíži
 a celé obrácené spokojeně letí, letí, letí...
...malý černočerný mráček co ještě zbyl; Stejně za chvíli udělá pouhé  "PRÁSK! "
a bude z něho další smetanový obláček

...začlo jaro?

Dobrý den!
Motýl koukl do oken,
která ve zdi slunce mají;
"poleť za mnou motýlku..."
okáč  radí modráskovi modrému jak obloha
" mám tu zlatou pavučinu, upetla mi beránky;
sednem na ně, mávnem křídly, vneseme se do dálky.
Potkáme i petrklíče, klíče, které otevřely zem"
láká okáč modráska:" Je tu jaro odznova"
Zeď se stydí do růžova, že tak dlouho studila,
aby všechno napravila, přitiskla si motýla
...a maličký modrásek zvedl křídla, ta se mihla...
"Ať má klidně okáč vztek, letím šmejdit do kytek!"

Jiříkovo

Hej, páni, dámy: tu jsem, dobrák od kosti!
Jen říkejte mi něžnosti
- sprostota světa po mně steče jako déšť




Dostal jsem chutě, kousek oroseného by v nebi nebylo
mezi tolika smetanovými obláčky?
Že ano,paní? Je to tak, pane?

Ba, já vím co stane se; zatímco s vámi tak rozprávím
zavěšen mezi beránky, soustrojí stydlivého úsměvu
- i ptactvo ve zpěvu už štěbetá si:
To je ten klaun co sesbíral  v světě všeliké krásy!
Tomu netřeba chleba tekutého jak jeho autoru
Toho lze pozvat na kus řeči k nám, do hnízd, k nebi nahoru....

Butterfly & magic II./ motýli mají mít možnost vzletu...

Na břehu času, na zdi vděčnosti vzbudil se budík dotykem křídla

- vzhlédl - tolik oček pavých vznáší se kolem klíčku

- snaží se vrátit motýlům čas; Hladí ho křídlem vydaným napospas jeho tikotu

- a zatím za zdí plují korábky oblaků, ze zdi se drolí šos prošoupané omítky

- a ručičky budíku si  šlapou svou tikací.

- Motýlové, čas se nám nevrací !!!

Butterfly & Time

 I sedl si motýl do víru času kde ozubená kolečka odměřují tok
...v potrubním odpadu hlásily příchod budoucí zimy
Kde se zakuklit a neztratit jas?
Čas nepoví, madam Butterfly, usnout vám; vše je klam
...ozubená kolečka hlídají dál tok času,
nemají kdy na vaší krásu;
musejí pospíchat v odměřeném sledu

Jules Verne- embryo

V tvém srdci, milý malíři odpočívá Nautilus
a taky embryo snů, které se touží zrodit.
Ponořen do jeho hlubiny, nasávaje šťáv sladkých pokušení
vypluješ opět v  námět:
Tvůj tvořitel  se může radovat; našel jsi jeho semínko
a sklízíš a seješ jeho plodů v srdci kde odpočívá Nautilus

Kdesi mě líbáš uprostřed srdce
jen nevím stále kde jsi
zatímco tvé rty mi prorůstají komorou
a oko, světelný orgán našeho spojení
signalyzuje vědomí, že má zelenou

...srdeční záležitost  v spleti vztahů

Hodiny,které nezapadly

Byl jeden dům a ten měl hodiny
-zpívaly si  neustále tik tak tak tik tik...
až staré zdi vnikly do srdce a ona přidala svůj hlas
- taktak tiktak tiktak tak
Od té doby si dům zpívá dvojhlasně
-taktak, tiktak taktak

Je tomu dvacet pět let a ještě bude víc
než zeď a její hodiny pohltí zub času...

25letá vzpomínka na psaníčka po nebi

Má milá psaníčka, kampak jste letěly na obláčcích,
když prvně vás psalo  srdce lyrika?
Zatímco kompas jako korouhvička točil se kolem zemské osy
který že let ptáků vás nosil na svých křídlech přes moře?

 A teď se vracíte zas, andělsky čisté obálky, do rukou básníka;
 jste celé od modře oblak zasněné
 Korouhev kompasu  vás  horizontem času   žene zpět
 Stále, stále se budete navracet s láskou....

Jules Verne/ Heart / Srdce

                                     ...

to Fantazie, čarodějka pumpuje srdeční záležitosti mým vědomím

přes odtokové, přítokové převody srdcem Julese Vernem 

napojené na vedení mých mozkových závitů  

a pravidelný tlak tik tak odečítá a přičítá dobu:

Nestárneme, jenom se proměňujeme v krevním řečišti 

na kluky dob minulých i budoucích

...povídala kytara:

život se prý nepárá se strunama

- co nadělám: písně dívkám dobrnkám

až zestárla jsem;

Struny vržou divným hlasem

- prstoklad jim ukrad něhu.

Surový byl, když je nutil

v jednom zápřahu zvládnout nevýslovné tóniny.

Takové koniny může tak padlý autor, ne něžný hráč.

Kytara kytaře zpívá do taktu: Houpem se

vyžilé, na tej šibenici ze zašlé slávy postavené

- zprávy od autora muziky:

Nový hráč nových kytar sobě hledá

                                                                Ó, běda prstokladům, kteří nečesají strun

                                                                jemným dotykem, písní pohlazením

                                                             Běda kytarám co padnou v zapomnění!

                                                             - zneuctěné zašlou slávou...

KrysaŘ úchyl

Krysař úchyl -  ten si dal;
rozeběhl se  vysát myším krev
- jako zběh velký šéf však dopadne
- ještě o tom neví
V zbroji ozbrojený vcelku
blues -  blues rytmus v merku
- chudák:

Jóó,  na myši jsme všichni leví

mlýn

                                                      ... mlýn co nás semele v obraze času

                                        namele z našich myšlenek pastvu rybímu potěru

                                              jakápak znamení uprostřed proudu věku?

                                              zapadlí do víru říčního potoka v nebesích

                                                      neunikneme kvasu pekelných vln

                                 To Neptun nebeských vod nám určil znamení svých

                                                       dno hříchů a vykoupení z nich

Já- basa blues bych mohla vyprávět:
Jó, se mnou frčí svět: bluessband kapela
to´t svist světa, kometa od Boha
houslový klíč do nebe
Paňácové, dejte rytmus_ rythm and blues
svist hvizd : brum šrum
...utrum blbý náladě
rozšoupnem to jednou botou!
Jedeeem! Svist, hvizd....
v pohodě!

saturn a motýl

Otakárkovo snivý let:

...uvidět saturn

 a obletět svět vesmírských cest

 dokola hvězdného talíře

nabrat si na křídla od hvězd prachu

odolat strachu, že sletí zpět...

Je to snad k nevíře?

To ví jen noc, saturn a spící motýl

tvář

 Já

 tebou 

 a plamenem svíčky 

rozsvícené zrcadlo

na zdi

sestupuji

za pouliční lampu

 zbývá 

už jenom stín
  zatímco v dáli  zní

I've got a woman

Motýlovo počítání

přilétl motýl jednou zrána podívat se do ústrojí časomíry, 

 

jestli v tom soukolí nezbyly díry 

kdy by nemusel proměnit svá křídla hedvábím malovaná 

v kuklení se do mourcové ulity však čas trubkovitě utíkající mu rady nedal- sám odkapával minutu po  minutěaž společně usnuly přilepeni na stěně jenom tykadla tikala:tik tak tik tak 

New Orleans blues

Tak koukejte všici jaký jsem kus;

v hlavě New Orleand blues, šlapu na pohon muziky,

z hlavy je cedník pro rytmus a cedí nové a nové

rhytmy and blues...

Butterfly magic/ / aneb Jiříkovo možné pozdní odpoledne

...řekla mu pouze, že se vrátí,

nedodala však, že její zrak

leží v jiné touze:

Babočka, noční admirál

křídly křehkými z pavučin vzpomínek jen pohladila

 a zmizela zas o dům dál.

Marně jí lákal na obraz na skle,

marně rozžíhal svíci 

-  než orosená okenice nezbylo mu více

A obraz, který vstoupil do srdeční komory.

v tej naší hospůdce

V tej naší hospůdce čtrtej cenovej skupiny

jó, tam se chodí dobře na pívo a na rumy:

Mají tam ale dobré rozumy:

vládne tam s hospodským jezevec

a spadne v pravý čas vždycky klec;

zatímco hospodský svých snů milých nasává

jezevec poctivě tabuli smazává

motýli v čase

 Vteřiny zázraků mají křídla motýlí
 a pílí si jenom tak uletět do oblak;
chvilička tik tak je roztouženě  odečítá;
chtěla by je pochytat zpět.
Slyšíš -li také jejích  lákavý, podvečerní zpěv?
nezbývá než rozletět se za nimi.
 
Oheň v krbu praská, snad přicházíme do zimy
a oni to ví či neví?

co na tom záleží?

...

Nebe plné zlatých rybek

Nebe je koule mořského rybníka,
plavou v něm zlaté ryby;
měsíc má vousy zlatého vodníka
co  noci slíbí  jsou pouhé sny
-  a přeci se mi líbí...

vyrážíme do světa fantazie

Milý příteli; 

říká se, že jsou cesty, které nikam nevedou, obrůstají

lebedou a bodlákama, zasypané kamenama na něž sedá šedý prach,

jenže my to oba víme, všechny cesty vedou do nebe;
Ba ne, i ty jsou, Pane náš,
vedené přímo do nebeských bran  v ráj; 
tam  stále  hraje muzika našeho mládí; 
proto tam rádi bloudíme, kdykoliv nudí nás tenhleten svět...
Měj se, vandrovníku!